Jsme dva milující rodiče dvou dcer – malé tříleté Jolanky a dvanáctileté školačky Marušky. Do ústavního zařízení se naše dcerky nedostaly kvůli alkoholu ani zanedbání péče. Do krizové situace nás uvrhlo těžké onemocnění a selhání státní byrokracie.
Maminka má vážnou epilepsii a byl jí přiznán invalidní důchod 2. stupně. Tatínek se o ni musí nepřetržitě starat a pomáhat jí při záchvatech, aby byla v bezpečí – z tohoto důvodu nemůže odcházet do běžné práce na plný úvazek mimo domov.
Problém nastal, když jsme přestali stíhat platit nájem kvůli úředním průtahům: invalidní důchod byl mamince přiznán už v březnu 2026, ale stát ho reálně začal vyplácet až v září 2026. Zůstali jsme celých 6 měsíců zcela bez těchto peněz. K tomu na příspěvek na péči čekáme už přes rok – úřady ho neustále přehodnocují, posuzují a výsledek nikde. Kvůli tomuto půlročnímu výpadku jsme přišli o bydlení a soud děti dočasně umístil do zařízení.
Nyní už invalidní důchod běží a běžný nájem zvládneme platit. Byty na trhu ale nečekají na schválení sociálních dávek – majitelé vyžadují složení kauce ihned při podpisu smlouvy. Až s těmito penězi ze sbírky můžeme okamžitě podepsat nájemní smlouvu a zařídit pokojíček, aby soud nařídil návrat dcer domů k nám.